Kalendář

Novinky

     A je tu druhý výlet. Na srazu v 11hodin se nás sešlo jen devět. Něco sice zavinila chřipka, ale že by ostatní zaspali? Někteří nevěřili, že na Komáří vížce je sníh – údajně to zjistili pozorováním vrcholu Komáří vížky z okna bytu v Teplicích… Tak to je tedy musíme přesvědčit. Došli jsme na zastávku autobusu, nastoupili jsme a vyjeli. Autobus nás vyvezl ze zamračených Teplic na trochu méně zamračenou Komáří vížku.

     Ač se to cestou nezdálo, nahoře opravdu sníh byl. Tedy ne takové závěje v jaké jsme doufali, ale na letošní zimu aspoň něco. Popadli jsme placky a boby a už jsme jezdili a předháněli se, kdo dojede nejdál. Nebo aspoň pojede rovně. Někdo kutal ve sněhu, někdo vysypával sníh z bundy. Také jsme svačili a měřili, kdo dojede nejdál. Velice se dařilo Michalovi a Kubovi. Pak jsme popošli na louku,  kde bylo sněhu ještě o něco víc.  Tvořili jsme andělíčky, hledali „medvědí“ stopy,  sypali si sníh za krk a házeli ho po sobě a po druhých. Sníh nám dokonce stačil na stavbu „hory Říp“. Nejvíc zasněžená byla Verča, která měnila rukavice a později i ponožky.

     A pak už jsme šli polní cestou na konečnou stanici autobusu do Fojtovic. Cestou jsme viděli na louce krávy a divili se, že jim není zima.  Pak  jsme ještě pozorovali koně a volně pobíhající lamy. Rozdali jsme si medaile a odměny. Oklepali jsme sníh, jak se dalo. Nejvíc ho měla na sobě opravdu Verča, schovávala si ho i v kapuci. A vyhřátým autobusem jsme dojeli na Benešovo náměstí do Teplic, kde už čekali rodiče.

     Sněhu mohlo být víc, ale stačil. Zima byla taky akorát asi jen okolo 0. Nepočítali jsme, kolik jsme toho najezdili z kopce a naběhali zpátky do kopce, ale ušli jsme asi 2 km.